Vstáváme ve 3,15 hod., v recepci si vyzvedáváme balíček se snídaní (nic moc), před hotelem nás čeká náš známý taxikář a odváží nás na letiště do Denpasaru. Na imigračním nás opět stáhnul indonéský stát o dalších 21 dolarů na osobu za odletovou taxu. Sedáme do letadla naší oblíbené Air Asia a v šest hodin startujeme. V 9 hodin bychom měli být v Kuala Lumpuru.

 

 

Let tentokrát proběhl bez komplikací, ty nastávají až při čekání na zavazadla. Chybí nám nejlépe v igelitu zabalený batoh a hádejte komu patří. Samozřejmě Mírovi. Čekáme u pásu a každou minutou se snižují naděje, že se batoh někde objeví. Neobjevil. Po sepsání protokolu zůstává Míra v jednom triku a trenýrkách - tak jak přiletěl z Bali. Sedáme na aerobus a odjíždíme do města. Zbytek cesty dorazíme taxíkem a vystupujeme v čínské čtvrti před hotelem China Town Inn. 

      

 

 

 

 

 

 

 

 

Po ubytování se prodíráme neuvěřitelným mumrajem a hledáme nějakou hospodu. Zjišťujeme, že základní potravina (pivo) tady prodávají za cenu, za kterou bychom doma dostali piv nejméně pět, ale co se dá dělat. Před jednou čínskou hospodou se setkáváme s mladým párem z Prahy, jdeme si s nimi sednout na nějaké čínské jídlo a posloucháme jejich vyprávění o cestě na Borneo. Cestou zpátky nakupujeme nějaká trička na motorku a Míra dvoje slipy. Po návratu do hotelu nás čeká v recepci příjemné překvapení - Mírův batoh je na světě. Dlouhý den končíme několika plechovkami místního rádlera a kupujeme si lístky na okružní autobus HOP-ON HOP-OFF, s kterým bychom se zítra měli vozit po celém Kuala Lumpuru.